Setkání s Heathem Ledgerem

12. června 2010 v 11:55 | Nine (DH) |  To je Heath...
Možná je to jen smyšlený příběh, možná se to opravdu stalo... Následující článek je překlad vyprávění jisté Meg o setkání s Heathem Ledgerem .

Za tip děkuji mat.ildě



"Dejte mi dvojitou," upozornila jsem elegantního manekýna za barem, když mi s mrknutím a až příliš bílým úsměvem naléval vodku do vysoké sklenice. Protočila jsem panenky a zadívala jsem se do davu, zhluboka se nadechla a na ex vypila obsah skleničky.

Byla jsem se skupinkou svých nejlepších přátel v losangeleském elegantním venkovním salonku SkyBaru. Postele namísto boxů se svůdně rozprostíraly na dřevěné podlaze jakoby snědá bříška a vypracovaná stehna spoře oděných servírek v bílém nevyzařovala dost sex-appealu. Venkovní lucerny vyzařovaly slabé světlo, které se odráželo od zrcadlově hladké hladiny vody v bazénu a v očích všech hvězdičkářů a lovců dam, kteří se hladově rozhlíželi kolem sebe. Kdybych byla kýmkoli jiným, mohlo by tohle všechno okolo být perfektní hollywoodská noc ve městě. Ale bohužel... jsem to já.
SkyBar, Los Angeles
Dovolte mi uvést před dalším pokračováním vyprávění, že nejsem tenhle "elegantní venkovní salonkový" typ holky. Jediný důvod, proč jsem pila vodku místo Bourbonu nebo červeného vína, bylo proto, že byla průzračná a já se děsila toho, že vyleju obsah sklenice na starodávné bílé potahy, jež zdobily dekadentní postele, které vypadaly jako dokonalé vanilkové dortíčky. Celou noc jsem strávila držením se dál od bazénu, jelikož hladina vody splývala s podlahou a já věděla, že kdybych se dostala až moc blízko, pomyslela bych si něco o skleněné podlaze a zahučela dovnitř. Měla jsem boty na podpatku. NIKDY nenosím boty na podpatku. A prkenná podlaha, která vrzala pod mými jehlami, mi nijak neulehčovala tento nepříjemný boj s dospělou ženskou módou. Netřeba dodávat, že kromě těchto překážek, co se proti mně tak nemilosrdně spikly, jsem se také pořádně opila (a měla jsem proto své důvody), ve chvíli, kdy barman vyštěkl, že tohle bylo "třetí zvonění". Dokázala jsem to! Aniž bych ze sebe udělala úplného osla! V okouzlujícím prvotřídním prostředí s lidmi z vyšší třídy. Moji přátelé sebrali posledních pár telefonních čísel těch nejkrásnějších dam v dohledu, a všichni jsme vyrazili noblesní halou, jež byla součástí hotelu, ze SkyBaru. Jak se po chodbě ze studeného mramoru rozeznívalo klapání mých podpatků, šátrala jsem v peněžence po parkovací kartě. Za nic na světě nepřipadalo v úvahu, že bych sama řídila! Zavískla jsem radostí, když jsem ji konečně našla (utratila jsem už několikrát 30 dolarů jako pokutu za její ztrátu) a vítězoslavně jsem ji podala Ryanovi. A pak jsem koutkem oka zahlédla to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy viděla. Stál uprostřed úhledné moderní chodby, s rukama v kapsách. V očích měl neutrální nepřítomný výraz. Světlé pihy zasypávaly jeho zlatavou tvář, kterou dokonale doplňovaly medově zbarvené, nedbale učesané vlasy. Okolo něj postávali čtyři muži a ženy v černých oblecích.

"Ježkovy oči! Ryane - je to Heath Ledger? Myslím, že je to Heath Ledger," překotně jsem šeptala. Po chvilce hašteření jak staří manželé, jsme nakonec skutečně došli k tomu, že to je Heath Ledger. Nikdy jsem notabene nepatřila k těm, co by se zajímali o celebrity. V 98 % případů bych si s nějakou mohla povídat a vůbec netušit, kdo skutečně je. Ale u Heatha Ledgera to bylo jiné. Na mém seznamu byl číslo jedna. Byl to můj největší miláček. Byl mým absolutně nejoblíbenějším hercem... Musela jsem se s ním setkat. Ryan, jako běžný muž, vyrazil směrem k našemu autu, které zrovna obsluha na parkovišti přistavila.

"Jdu ho pozdravit!" zavřískla jsem nadšeně.

"Meg, ne!" protestoval Ryan. "Má sebou ochranku nebo tak něco, nemůžeš tam."

"Ryane, věř mi. Bude to v pohodě! Zamiluje si mě!" A než by řekl švec, byla jsem pryč.

Najednou jakoby se všechno pohybovalo zpomaleně. Myslím, že za celý svůj život jsem si ničím nebyla tak jistá. O takovéhle příležitosti setkat se s ním naživo jsem snila už od okamžiku, co jsem ho viděla v roli nepochopeného fešného mladíka v Deseti důvodech, proč tě nenávidím. Tohle muselo vyjít. Úplně jsem to viděla... Pozdraví mě se svým rozzářeným nakažlivým úsměvem na rtech a 'Ahoj' řekne svým roztomilým australským přízvukem. Bude obdivovat, jak jsem odvážná, že jsem ho přišla pozdravit, i když okolo sebe má takovou ochranku. Zjistí, že to mám v hlavě srovnané, že nemám strach. Že ho oslním, ale přesto jsem skromná. Bylo to zkrátka velmi prosté - umíněná, povrchní hollywoodská kočka, se kterými se potýkal celý svůj život.

A najednou jsem tam stála. Přímo před Heathem Ledgerem a vražednými čtyřmi páry očí osobní stráže po jeho bocích.

"Ahoj, Heathe," vykřikla jsem. Pozvedl obočí a než odpověděl, rozhlédl se na obě strany.

"Um, ahoj...?" svraštil čelo. Byla jsem šokovaná jeho první reakcí na mě. Vůbec to neproběhlo tak, jak jsem si představovala. Kde bylo to prohlížení si mě a úsměv? Kde byl ten jemný ruměnec v jeho krásně opálené tváři a hledání vhodných slov, jak by popsal, jak moc mi to sluší? Udeřila realita a já si konečně uvědomila, jak velkou chybu jsem udělala.

"Uh- já jsem Meg..." koktala jsem a ohlédla se za sebe, jestli tam neuvidím Ryana, Jacka a Matta, jak stojí u auta a zírají na mě s otevřenou pusou. Zneklidněná jsem se otočila zpátky k lásce mého života a vyloudila jsem na tváři rozechvělý úsměv. Žena v kostýmu po Heathově levici se ušklíbla a protočila panenky směrem ke svému kolegovi-agentovi. "Já... jenom jsem se chtěla zeptat, jestli by ses se mnou nemohl vyfotit?" Perfektní! Na to nemůže říct ne! A nikdy se nedozví, že jsem sem přišla v naději, že se budeme milovat až do smrti! Heath se zamračil a kousl se mírně do spodního rtu, než zavrtěl hlavou.
Heath Ledger

"Promiň, ne." Moje oči byly najednou velké jak podšálky a rychle se plnily slzami. Rozbušilo se mi srdce. Sevřelo se mi hrdlo a chtělo se mi zvracet. Ruce se mi začly třást. Byla jsem ponížena. Nemám vůbec ponětí, co jsem na to řekla, protože to mám jaksi zamlžené, ale asi něco takového:

"Oh! Ha ha - páni. Omlouvám se! Já jen... jsi můj oblíbený herec. Vážně skvělý. Opravdu si tvé práce vážím... protože odvádíš skvělou práci..." Moje široce otevřené oči odmítly mrkat, protože kdybych mrkla, ta potopa, co jsem měla v očích, by se rozlila na mou nalíčenou tvář a udělala bych ze sebe totálního osla. V obličeji jsem hořela a věděla jsem, že se červenám.

"Ale no tak... zlatíčko... neplač," prosil mě Heath, když natahoval ruku, aby si se mnou potřásl na pozdrav. "Ahoj, jsem Heath." Zamrkala jsem a horké slzy se mi rozlily po obličeji. "Ne, ne, to je v pořádku! Už nebreč." Chytl mě za ruce a hladil mě po pažích a ujišťoval mě, že všecho bude fajn. Bylo to neuvěřitelné, ale na druhou stranu taky ponižující, protože teď už jsem nijak nemohla utřít tu kapičku u nosu, která se kutálela dolů. "Prostě se nemůžu nechat fotit s lidmi, které neznám, když jsem v baru, jelikož nikdy nevím, co s těmi fotkami mají v plánu udělat." Začla jsem vzlykat a vysvětlovat mu, že jsem neměla žádný zlý úmysl. A pak jsem škytla a dál plakala.

Nic moc dalšího si z toho večera nepamatuji. Vzpomínám si, jak jsem se odplížila od Heatha, když jsem mu poděkovala, že byl na mě milý. Vzpomínám si, jak jsem celou cestu domů vzlykala a jak se mi Ryan na zadní sedačce tolik smál, až mu tekly slzy...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | 12. června 2010 v 12:31 | Reagovat

Hezké vyprávění ze setkání s Heatem..Je pravda, že by kdokoliv mohl jeho fotografie zneužít...

2 Mima Mima | Web | 12. června 2010 v 13:08 | Reagovat

Fíha, teraz sa neviem rozhodnúť, čo sa to naozaj stalo :-) Zaujímavý príbeh... a áno, za takou tou "nevrlosťou" celebrít je častokrát dobrý dôvod.

3 mat.ilda mat.ilda | E-mail | 12. června 2010 v 21:35 | Reagovat

Krásné! :-) chci tomu věřit, že se to stalo,myslím, že by Heath mohl takhle reagovat

4 oFFina oFFina | Web | 16. června 2010 v 12:58 | Reagovat

Snáď je pravdivý... :-) V takom prípade sa Heath zachoval napriek tomu odmietnutiu veľmi milo... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama