na Blog.cz

Už jsem se chtěla u lednového čísla filmového časopisu Cinema rozčilovat, že poslední film Heatha Ledgera jim nestojí za nějakou větší zmínku. No, popravdě, rozčilovala jsem se . Ale včera mi přišlo únorové číslo a recenze je tam .

Vždycky, když jsem se díval na legendární scény Monty Python, připadaly mi výtvarné vstupy Terryho Gilliama trochu rušivé. Ideově sice do bizarního humoru zapadaly, ale přesto jsem měl raději ostatních pět pánů. Tenhle vztah k Terrymu Gilliamovi coby výtvarníkovi samozřejmě vysoce převyšovalo jeho uznání coby režiséra.

Brazil nebo Král rybář jsou filmy, které jsem si zamiloval. Nyní, po zážitku z jeho zatím posledního díla, musím obě tyto roviny - režisérskou i výtvarnou - s nadšením přijmout jako jeden celek.

Před dvěma lety se zdálo, že Imaginarium dr. Parnasse stihne podobné prokletí jako jiný Gilliamův film, nikdy nedokončený Muž, který zabil dona Quijota. Uprostřed natáčení zemřel Heath Ledger, představitel jedné z hlavních rolí. Když se to Gilliam dozvěděl, chtěl na dokončení snímku rezignovat. Na onen den vzpomíná se slovy: "Pamatuji si, že jsem se podíval z okna, slunce zapadalo a najednou vzlétlo obrovské hejno havranů. Bylo tak obrovské, že zastínilo slunce, a já si jen říkal, to jsou havrani z filmu Kletba bratří Grimmů, že vzdávají Heathovi hold. Pak jsem se dozvěděl, že to dělají každý den." Naštěstí roztočený film nevzdal a vymyslel řešení, které se po jeho zhlédnutí jeví jako geniální a přirozené: postava, kterou Ledger hrál, projde proměnami, a proto ji postupně ztvární další herci. A role se nakonec chopily tři velké hvězdy: Johnny Depp, Jude Law a Colin Farrell, všichni bez nároku na honorář, který věnovali malé Ledgerově dcerce.

S doktorem Parnassem se seznamujeme ve chvíli, kdy kdesi na předměstí současného Londýna otevírá pódium a zve zájemce do světa za zrcadlem. Tam se dostane agresivní opilec a my se spolu s ním poprvé ocitáme v krajině, která se přetváří podle toho, kým jste a o čem sníte. A protože každý má v sobě své stinné stránky a někteří jim nedokážou odolat, čeká tam kdesi i sám ďábel, aby si vzal návštěvníkovu duši. Zmatený opilý chlápek, jehož sebevědomí rázně poklesne, to pozná na vlastní duši. S tímto "představením" putuje dr. Parnassus po světě už dlouho. Doprovázejí ho jeho zakrátko šestnáctiletá dcera Valentina, žonglér a kejklíř Anton, který je do ní zamilovaný, a malý, nicméně výrazný lilipután Percy. Oněch blížících se šestnáct let Parnassovy dcery má pro děj klíčový význam. Aniž by to dívka tušila, v den oslav by si pro ni měl přijít Mr. Nick, což je lidská podoba samotného ďábla.

Jak k tomu došlo a může ztrátě své dcery starý muž nějak zabránit? Nejprve první část otázky. Dr. Parnassus, jak jste již jistě pochopili, není jen tak obyčejný smrtelník. Kdysi dávno nad Mr. Nickem, který má v oblibě sázky, vyhrál nesmrtelnost. Jak se však ukázalo, tíha věčného pozemského života postupně přestala být výhrou a stala se zátěží. Ve chvíli, kdy se Parnassus zamiloval a chtěl zpátky mládí a radosti obyčejného smrtelníka, dostal od Mr. Nicka další nabídku. Získá, co si přeje, ale pokud se narodí dítě, bude jeho duše patřit ďáblu po dovršení šestnácti let. Mr. Nick má ovšem rád sázky, a tak ani nyní ještě není vše ztraceno. Komu se dříve podaří prostřednictvím imaginaria získat na svoji stranu nových pět duší, ten vyhrává. Zvládne-li to dr. Parnassus, Valentina zůstane u něj.

Při jízdě nočním Londýnem spatří Valentina s Antonem muže, visícího z mostu. Zachrání ho a Tony Anderson, jak se dotyčný jmenuje, se k nim připojí. Mladý muž si nejprve nemůže vzpomenout na své jméno a svoji minulost - ukáže se, že tu by po právu nejraději zapomněl. Jak napovídají novinové články, jedná se o pěkného ptáčka a podvodníka. Tony probudí zájem Valentiny a tím logicky i žárlivost Antona. Poté, co se dozvídá o nebezpečí, které Parnassově dceři hrozí, přichází s vlastní iniciativou, jak nad Mr. Nickem vyhrát...

Imaginarium dr. Parnasse je fantasy, vizuálně hýřivá pohádka, ve které neplatí běžné světské zákonitosti. Přijmete-li tuto hru - a máte-li rádi Terryho Gilliama, bude to pro vás potěšením -, čekají vás nezapomenutelné scény, které jste neviděli ani ve svých nejbarevnějších snech. Krajina, do které se prochází zrcadlem, je tvárná a proměnlivá podle každého návštěvníka (cvičně můžete po filmu přemýšlet, jak by asi vypadala při vaší přítomnosti). Po této stránce se Gilliam opravdu vyřádil: výtvarná stránka je vtipná, dechberoucí a výstižná vzhledem k postavám, které za zrcadlo vcházejí. Tím, jak tam vstupuje Tony a jak se postupně proměňuje, se vyřešil problém s Ledgerovým úmrtím. Je to elegantní a nepůsobí to rušivě. Nejvíce prostoru z výše uvedených pánů, kteří zesnulého herce nahradili, dostane Colin Farrell. Deppova epizoda je poměrně krátká, a pokud by nějaká fanynka šla na film hlavně kvůli němu, mohla by být rozčarována.

Dr. Parnasse si zahrál Christopher Plummer. Kanadského herce, kterému bylo loni osmdesát let, si pamatujeme hlavně ze 70. let, kdy jsme ho viděli ve filmech jako Návrat Růžového pantera, Sarajevský atentát, Vražda na úrovni nebo Waterloo. V Gilliamově filmu je stále vitální a při herecké síle. Jeho oponenta, Mr. Nicka, představuje písničkář a herec Tom Waits a já jsem si tuto postavu ve svém žebříčků ďáblů zařadil na druhé místo, hned za postavu Wolanda z Bulgakovova Mistra a Markétky. Není to žádné ztělesněné zlo, prostě jen pán, co se dobře baví. V roli Valentiny se seznámíme se zrzavou anglickou slečnou Lily Cole, která je přesně takovou lolitkou, jejíž nevinnost přitahuje romantiky i chlípníky. Antona hraje talentovaný Andrew Garfield - ten zazářil v nezávislém snímku A Boy v roce 2007 (bohužel jsme ho u nás neviděli). Maličkého liliputána Percyho si přidal do své filmografie nám dobře známý Verne Troyer, měřící opravdu jen 81 centimetrů. Pokud jste viděli filmy o Austinu Powersovi nebo komedii Bubliňák, hned budete vědět, s kým máte tu čest. Co se týká hereckého přínosu samotného Heatha Ledgera, užijete si ho hlavně v první polovině. Ledger sám projevil o tuto roli zájem v době, kdy ho ještě postava Jokera v Temném rytířovi nevynesla do zářivých výšin. Do ztvárnění postavy Tonyho prý neustále mluvil a během natáčení improvizoval, až tím Gilliama iritoval.

Imaginarium dr. Parnasse není absolutně dokonalý film, konec je trochu šitý horkou jehlou... nicméně jedná se o film natolik upřímně hravý, že si nejvyšší hodnocení zaslouží.

V jedné scéně, která mě nahlas rozesmála, se Gilliam přímo přihlásí ke svému montypythonskému původu. Po celé dvě hodiny vám ovšem nedá zapomenout, že je výtvarníkem s fantazií takřka bez hranic.

V závěrečných titulcích stojí, že se jedná o "film přátel Heatha Ledgera". Ve filmovém nebi je určitě kino, a když tam toto dílko promítají, určitě se přitom australský herec pobaveně usmívá. A ostatní dávné hvězdy uznale pokyvují hlavami se slovy: "Ano, příteli, rozloučil ses s filmovým světem tam dole fakt parádním způsobem!"

Petr Stránský, Cinema č. 2/2010, str. 40 - 41