Heath: Chci prostě žít

10. října 2009 v 15:32 | DH |  Rozhovory
Chtěla bych na blog přeložit co nejvíce rozhovorů s Heathem. Podle dosavadního počtu (1) to tak sice nevypadá, ale budu se snažit .
Následující je velice obsáhlý, víceméně pokrývá Heathovo dětství, dospívání a začátek hvězdné kariéry... Pochází z období po úspěchu Příběhu rytíře.


Příběh rytíře: Rozhovor s Heathem Ledgerem

Chudák Heath Ledger. Je pozdní odpoledne, ale hollywoodský nový zlatý kluk, který leží na pohovce, se stále vzpamatovává z opice z včerejší noční párty. Ale fešáckému Australanovi je jen 22, takže se zdá v pohodě, když se rozhodne otevřít plechovku piva (ne Fosters) a zjistit, jestli mu tekutý chléb uleví od bolesti hlavy (uleví).

Herec, který udělal silný dojem, když do Hollywoodu prorazil jako syn Mela Gibsona ve filmu Patriot (2000), nyní září v dalším historickém snímku - a užívá si všechen ten okolní humbuk. Tentokrát nosí brnění coby předstíraný rytíř William Thatcher ve filmu Příběh rytíře (2001) - nezvyklém velkofilmu ze 14. století o rytířských turnajích, jehož scénáristou i režisérem je Brian Helgeland a který chytře kloubí řinčení mečů s heavy metalovým soundtrackem, jež obsahuje i 'We will rock you' od Queen.

Nyní Heath mluví o natáčení filmu, levném pivu v Praze, o tlaku slávy a o tom, co se naučil od Mela Gibsona.

Byl film taková legrace, jak vypadá?

Větší. Bylo to úžasné, a během filmování mezi námi vzniklo silné přátelství. Brian nás všechny vzal do Prahy už o měsíc dříve, takže jsme mohli zkoušet, a zkrátka jsme strávili měsíc spolu a chodili popíjet. Takže zkoušky byly jen pití a poznávání se navzájem.

Nechtělo se od vás, abyste se naučili jezdit na koni a zacházet s kopím?

Jo, měli jsme se to naučit a taky jsme se to naučili. Ale nakonec Brian jen chtěl, abychom se stali přáteli a vytvořili něco, co by nás na plátně spojilo - a nám se to podařilo téměř okamžitě. Stmelili jsme se a doufejme, že to pronikne i na plátno.
Takže tu bylo hodně hýření?

To se vsaďte. Navštívili jsme všechny bary. Myslím, že nejlevnější pivo, které jsme objevili, bylo za 25 centů, takže se všemi byla spousta zábavy.

Po Patriotovi jste byl přezdíván jako nový idol mladých. Nebyla všechna ta pozornost zmáhající?

Jo, všechno to dost zmáhá. Ale nežiju s tím dlouho a pořádně pracuji až posledních 18 měsíců, takže je to celé nové. Ještě nevím, jaké to je žít takhle pořád. Abych vám řekl pravdu, nemyslím na to a nezabývám se tím. Prostě pracuji a žiju si normální život.

Co jste se naučil od Mela Gibsona?

Naučil jsem se toho hodně po sociální, profesionální stránce filmového průmyslu a jak se s tím pere on. Hádám, že jsem se také dost naučil o pouhém relaxování a odpočinku na natáčení, nepřehánět to s přípravou, moc o tom nepřemýšlet. Ale přitom je to takový gentleman, opravdu milý, milý chlap, a ta laskavost mě překvapila. Skutečně vím, že ne každý v jeho pozici je tak přátelský jako on. On je senzace, superhrdina mezi ostatními v branži. On je skutečně jen rozumný, opravdu, jde si za svým životním cílem tak úžasným způsobem. Bylo mi ctí, že jsem byl součástí toho všeho a i součástí jeho. Hrozně mě bavilo s ním pracovat, ale byl jsem strašně nervozní. Bože, když jsem poprvé přišel na plac, doslova se mi třásla kolena, ale on mě ihned uklidnil.

Bojíte se, že byste mohl skončit jako herec v puberťáckých filmech?

Bál jsem se, ale už ne.

V 10 důvodech, proč tě nenávidím jste zpíval serenádu Julii Stiles, a teď zpívate zase.

(Směje se) Jo, ale není to tak, že si přečtu scénář a řeknu, 'Chci tam mít scénu, kde budu zpívat.' Prostě se to tak přihodilo a bylo to ve filmu. Ale já zpívám rád. Je to část mě.

Hrál jste i vy sám ve scénách z rytířských turnajů?

Já bych rád a hrál jsem v tolika, co to bylo možné, ale zas mě moc nelákalo jet v plné rychlosti na koni proti dalšímu jezdci a zasáhnout ho tyčí - a nebo sám dostat zásah. Bylo to vážně zasr*ně nebezpečný. Naši kaskadéři se kolikrát ošklivě zranili. Jeden z nich si roztrhl tvář, měl 15 stehů a za dva týdny seděl na koni - a stalo se to znovu. Oni do sebe vážně mlátili. Neuvěřitelné! Takže já bych opravdu rád taky někoho zasáhnul, ale... (směje se)
Vypadá to, že všichni noví akční hrdinové jsou z Austrálie. Co vy na to?

Možná je to záležitost módy. Jsme teď v módě. Možná představujeme nový závan vůně a koření, který lidé dosud neviděli.

Je pravda, že byste mohl dělat na dalším Šíleném Maxovi?

Bohužel to pravda není. Moc rád bych v něm hrál. Bylo by to skvělé. Vím, že teď o tom diskutují a určitě doufám, že se jim zas podaří získat Mela Gibsona. Myslím, že by do toho šel. Měl by.

Nyní jste skutečnou hvězdou tohoto filmu. Jak se cítíte, když většina váhy je na vašich bedrech?

Nebyl jsem tak vystrašený. Víc mě vystrašilo, když jsem dokončil film a viděl svůj ksicht na plakátu. Vím, že to byl vysokorozpočtový film, ale mezi 'akce' a 'střih' je opravdu malý rozdíl mezi 50 milionovým filmem a tím za 3 miliony. Prostě jsem do toho šel a odvedl svou práci, a byl tam skvělý herecký ansámbl, aby mě podpořil, takže jsem se nikdy necítil, že by to celé záviselo na mně. A co se týče tlaku ohledně bytí v hlavní roli, dívám se na to tak, že mám více času na vykreslení své postavy.

Pořád žijete v Austrálii?

Ne. Hádám, že bydlím napůl tady v L. A. Koupil jsem si tu dům. Ale když tu nejsem potřeba, jedu zpátky domů.

Takže kdo skutečně jste?

Nevím, jestli se dokážu popsat. Je to příliš obtížné.

Co jste zdědil po své matce?

Citlivost a toleranci. Je to velmi srdečná, starostlivá žena.

A co váš otec?

Nevím. Hádám, že jsem... Nevím.
Za co jste dosud utratil vydělané peníze?

Koupil jsem si dům v LA a ještě předtím jsem si koupil Mustanga 1970 s 450 koňmi pod kapotou. Pořád je v opravně. Je jak prokletý.

Už jste si pořádně prohlédl váš nový dům?

Moc ne. Koupil jsem ho před 10 měsíci a celkově v něm bydlel něco okolo 2 měsíců. Ale půlka Austrálie už tam byla, když se sem vydali moji kamarádi a nějaký čas tu pobyli, když já byl pryč, a i teď tam je přítel, co na dům dohlíží, zatímco jsem pryč.

Takže žijete pořád se sbalenými kufry?

Bývávalo. (Směje se) Hádám, že to tak je pořád. Herec je tak trochu jako cikán a to se mi líbí. Měl jsem to v povaze už od mala. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo asi 10 let, a od té chvíle jsem 2 týdny trávil s mámou, 2 týdny s tátou, a takhle to bylo celé 4 následující roky. Takže jsem pořád jezdil sem a tam, tam a zpátky, balit, vybalovat. Dostal jsem se do fáze, kdy jsem si říkal, 'Musím se dostat z Perthu,' a bum - přestěhoval jsem se z Perthu a prostě se pořád stěhoval. A stěhoval jsem se doteď a pořád si to užívám. Nenašel jsem žádné určité místo, které by bylo mým jediným domovem.

Bylo to zničující, když se vaši rodiče rozvedli?

Ne, bral jsem to opravdu v pohodě. Vlastně jsem z toho byl tak nějak šťastný. Měl jsem dva domy, dvoje domácí pravidla. Bylo to cáklé. Jel jsem na jedno místo a když už mě to tam nebavilo a potřeboval jsem pauzu, mohl jsem jet jinam. Neotravovalo mě to.

Narodil jste se v Perthu a vyrůstal jste tam?

Jo, až do svých 16. Pak jsem nasedl do auta a zamířil do Sydney.

Do Sydney jste jel jen vy sám?

Ne, s mým nejlepším kamarádem Trevorem. Je to dlouhá cesta a rovná, kde nikde okolo nic není.

Je i on herec?

Ne, není to herec. Znám ho už od svých 3 let, a nestrávili jsme 2 měsíce odděleně. Je jako můj brácha. Pracuje jako můj PA.

Měl jste v té době dokončenou školu?

Jo, poslední ročník jsem dokončil o rok dříve a prostě vypadnul. Jo, rozjetý vlak zrovna projížděl kolem a já do něj musel naskočit, musel jsem odtamtud zmizet.
Na účtě jsem měl 39 centů a nějakou hotovost, co mi dali známí.

To je další věc, žasnu a respektuji fakt, že mí rodiče jsou tak shovívaví a nechají mě jít si za svým snem a najít si to, o čem sním.

Nikdy nepatřili k těm, co mě do něčeho nutí a říkají mi, jak mám žít svůj vlastní život. Byli ke mně zcela otevření, nechali mě, abych sám sebe poznal. Varovali mě, říkali, 'Když půjdeš a dotkneš se ohně, spálíš se,' a já, 'Jo, jo.' Šel jsem, dotkl se a vrátil se s jizvami a říkal jim, 'Jo, měli jste pravdu.' Ale mám s nimi výborný vztah a jsou něco jako mí nejlepší přátelé.

Můj táta pracuje v Perthu ve strojírenství, navrhuje drtiče, které drtí kameny a železnou rudu a zlato a všechny tyhle kovy. Moje máma, ta prostě pracuje, má denní práci, ona a její manžel bydlí jinde.

Je vám jen 21 let, ale vypadáte velmi vyrovnaně. Kde se to ve vás bere?

Hádám, že je to díky mým rodičům a rodině. Rádi si udržují dobrého ducha a nekazí si ho. Mají ten přístup, že nechávají své děti vychovávat se a objevovat svět sami, jsou šťastní. Opravdu mi poskytli příjemné prostředí, abych mohl být tím, kým jsem, a nechtějí nebo se nesnaží, abych byl někým jiným. Myslím, že takhle mě popostrčili vstříc světu, a se tu potácel, a tak našel svůj styl života, který mi vyhovuje.

Umíte si představit, že byste byl něco jiného, než herec?

Ne. Neumím. Kdybych nedělal tohle, nevím, co bych si počal. Myslím, že bych nemohl vykonávat běžnou práci od 9 do 5. Jediná práce, kterou jsem kdy dělal profesionálně, je herectví. Možná bych pracoval někde poblíž pláže (směje se). Nebo bych rád fotografoval. Možná kdybych si měl vybrat, pak by to bylo fotografování, ale hrozím se pomyšlení, že by se z mé vášně stala má profese.

Jaké fotografii se věnujete?

Nerad se v tom pitvám a analyzuji to, ale je to takový dokumentární styl. Dokumentuje život. Vážně to nemá styl nebo tvar. Je velmi otevřený sugesci a jen zachycuje okamžiky, strašně mě to baví.

Co vás dovádí k šílenství?

Řízení šílenci, lidé toužící po moci a nečestnost.

Ale není tohle přesně popis Hollywoodu?

(Směje se) Jo, a to mě prostě rozčiluje.

Čtete rád?

Ano, ale v posledních letech jsem neměl na četbu moc času. Poslední kniha, kterou jsem přečetl, byla The Way of the Peaceful Warrior od Daniela Millmana. Je to pravdivý příběh jeho života a jak se jeden starý muž stal jeho životním rádcem. Většinu knih, které jsem četl, jsem už zapomněl, ale tahle ve mně zůstala.
Kam rád cestujete?

Vážně rád bych jednou zavítal do Karibiku. Ještě nikdy jsem tu nebyl a hrozně rád bych procestoval všechny ostrovy. Chci teplou vodu a jít surfovat. Taky bych rád do Indonésie. Ale v Austrálii je dost možností, kam zajít surfovat - a žraloků.

Dovádí vás všechna ta současná pozornost k šílenství?

Jo, ale jen proto, že mám sakra plný zuby práce. 18 měsíců, dlouhé, zasr*né hodiny práce a žádný den volna, vážně potřebuji odpočinek.
Máte rád hudbu?

Miluju ji a můžu se pochlubit svou hudební sbírkou. Hodně z toho je Janis Joplin, Jefferson Airplane, Jim Morrison, The Cure, U2, Beck a Radiohead. Cestuji s 'velkým vakem' - mám je tam všechny. A hrozně rád chodím na živá vystoupení.

Kdybyste musel žít buď bez muziky nebo sexu, čeho byste se vzdal?

Hudby. Je těžké žít bez muziky, ale ještě těžší bez sexu (smích).

Kdo byli vašemi idoly, když jste dospíval?

U2 a Bono pro mě hodně znamenali. Byli vůbec první kapelou, která na mě měla takový vliv. Ale žádní herci.

Máte někdy strach, že jste pořád tak mladý s dlouhou cestou před vámi, a že možná věci jdou až moc rychle?

Ano, ale nevím, proč se bojím. Když vše klape, jak má, pak je to v pořádku. Bylo by to super. Ale je to zdrcující a se slávou a faktem, že jsem celebrita, jsem se ještě nevypořádal, protože jsem dosud pracoval na tom, abych odlepil zadek od židle.

Hodně vás na ulicích zastavují lidé?

Tak trochu, ale vážně nejsou jak obtížný hmyz. Jen se toho obáváte a máte pocit, jakobyste pořád byl v periferním vidění ostatních. Nejste obtěžováni. Jen tohle a pocit sebevědomí. A rozhodně to neberu tolik vážně. Nevěřím ničemu, co ostatní říkají o mé kariéře nebo o mě - ať už dobrému, nebo zlému.

Bojíte se nyní, že ztratíte své soukromí?

Jo, nemůžete si pomoct a obáváte se toho. Ale je to všechno pro mě tak nové, že ani moc nevím, jak se s tím vším vypořádám. Hledám v tom zábavu a směji se tomu, myslím, že to je jediný způsob, jak se s tím vyrovnat.

Je na tom hůř australský tisk?

To je, a jak moc špatně se s tím vypořádává zjistím příští týden, kdy se tam vracím.

Co bude dál?

Nic. Beru si 6 měsíců volna. Pracoval jsem 18 měsíců v kuse, tak to teď musím trochu vybalancovat. Chci cestovat a zkrátka žít.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 10. října 2009 v 17:59 | Reagovat

Moc krásný článek. Je tam vše co mě zajímalo!

2 Lila Lila | Web | 10. října 2009 v 21:55 | Reagovat

je vidět,že ten kluk opravdu uměl žít...

3 mat.ilda mat.ilda | E-mail | 11. října 2009 v 9:49 | Reagovat

skvělé, úplně chrochtám blahem a těším se na další :-)

4 Mima♥SB♥ Mima♥SB♥ | Web | 11. října 2009 v 15:38 | Reagovat

Aaaaach:) To je všetko :D

5 Dellwea Dellwea | 13. října 2009 v 18:46 | Reagovat

Ta poslední věta... škoda, že to nedodržel... :(

6 pusy pusy | Web | 13. října 2009 v 18:51 | Reagovat

jo to byly časy...v Praze se mu evidentně líbilo, to je dobře:) a taky si sama sebe nedokážu představit jak vykonávám běžnou práci od 9 do 5 :D
chválím překlad, tedy především to vynaložené úsilí, protože si dokážu představit že bylo velké.

7 Dominka zamilovaná do Heatha Dominka zamilovaná do Heatha | 20. července 2012 v 11:04 | Reagovat

Ach jo.Ta poslední věta.Jsem ráda že se mu v Praze líbilo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama