Michelle Williams pro Vogue

22. září 2009 v 18:14 | DH |  Heathova rodina
Od mat.ildy se objevila prosba na překlad celého rozhovoru s Michelle Williams o jejím životě po smrti Heatha Ledgera, otce jejich dcery Matildy.
Tož, tady je . Někde to sice drhne, ale co naděláte...



Autorkou rozhovoru je Sally Singer.
---

Michelle Williams v současnosti svůj čas dělí mezi své domovy v Brooklynu a v severní části New Yorku. Poloha druhého majetku je tajemstvím, z pochopitelných důvodů: Od smrti Heatha Ledgera v roce 2008, otce její dcery Matildy, se krásná a plachá herečka nevyhnutelně octla v centru morbidního kultu a stala se terčem dotěrných bulvárních plátků. Následkem toho byla extrémně neochotná poskytovat rozhovory jakéhokoliv druhu, dokonce i odmítala propagovat svou filmovou práci - nejnovějším příkladem je film Martina Scorseseho Shutter Island (Prokletý ostrov), ve kterém hraje (ne nevhodně) ducha. Williams mi řekla řekla: "Dlouhou dobu jsem nevěděla, kde až mám své hranice, což z rozhovorů dělalo velmi nebezpečné záležitosti. Mohu mluvit o zármutku, protože ten je můj; o svobodném rodičovství; o snaze vyvážit práci a děti. Ale o čem nemusím mluvit je to, co se v našem vztahu stalo mezi mnou a Heathem."

Konkrétněji, povídání s Williams zahrnuje setkání se s ní na různých neutrálních místech, jak venkovských, tak i městských. V mém případě tento proces vyvrcholil návštěvou domu v severním New Yorku, kde ona a její tříletá dcera trávily část posledních roků, aby zde obnovily rovnováhu poté, co jejich životy otřásl žal a smutek. "Posledních 12 měsíců jsem byla hodně náchylná k nehodám. Spadla jsem ze schodů, zlomila si prst, strčila prsty do mixéru - vážně šílené." Zatímco si Matilda hrála na hřišti, její matka čelila drsné existenční otázce "Jak zvládnu dnešní den?" Často to dopadlo tak, že "brečela, podřimovala, seděla a zírala, snažila se vymyslet, co připravím k večeři, telefonovala si s přáteli." Říká: "Celý podzim a zimu jsem pohromadě držela jen kouskem provázku a kancelářskou sponkou. Nevěděla jsem, jestli to zvládnu." Existují fotky z domu v Gurumayi. Williams není a nikdy nebyla žádný vůdčí typ, ale jednoho dne oslovila své přátele a ti dorazili s fotkami, zkonstruovali takový "malý oltář" a pomohli jí uspořádat smuteční obřad. ("Přála bych si, abychom měli smuteční ceremoniály," říká. "Přeji si, aby stále panovala viktoriánská doba, a my mohli přejít z černé na šedou, z ní na světle fialovou a konečně růžovou, a mít kroužky s vlasy uvnitř.") Fotky jsou mementem tohoto soucitného okamžiku - mementem proto, že Williams se teď posunula trochu dál. "Přátelé mě nikdy opravdu nenechali osamocenou, kdyžjsme sem přijeli," říká. "V zimě nám hodně pomohly ženy s dětmi. Jedna mě vzala k sobě domů a já ji přes jaro pomáhala na zahrádce. Tehdy se začlo vše k lepšímu obracet. Myslím, že na pobytu v přírodě něco je. Pamatuji si, jak jsem klečela na zemi. Země byla chladná a bahnitá. Odhrnula jsem zvadlé listy a pod nimi zahlédla jasně zelené záblesky jara. Pod vším tím shnilém listí něco vyrůstalo. Péče o zahradu mi připomněla, že bych se měla starat i o sebe." Příběh Michelle Williams se zcela obrací, již to není příběh mladé umělkyně vykolejené tragédií a veřejným zkoumáním.

Přiznání: Můj zájem o Michelle Williams nebyl vyprovokován nedávnými smutnými událostmi nebo předchozími šťastnějšími momenty, kdy byly noviny plné fotek jí a Ledgera procházejících se se svou holčičkou prosluněným Brooklynem. Zamilovala jsem si ji, když se vymanila z hvězdičky seriálu Dawsonův svět a hrála v nekomerční hře s názvem Killer Joe a Wendersonově Zemi hojnosti (Land of Plenty), výborném, temném a vskutku odvážném vyšetřování událostí po 11. září v Americe, ve všech jejích patosech a xenofobii. (Jen si představte jednu ze Super drben dělajíc něco takového.) Ve své další práci, především ve Zkrocené hoře (za kterou si vysloužila nominaci na Oscara) a nejdojemnějším Wendy and Lucy (nesentimentální pohled na americkou chudobu bílých pod režijní taktovkou Kelly Reichardt), se 29letá Williams vypracovala v nejokázalejší a nejvíce emocionálně strhující herečku své generace. Sir Ben Kingsley, který s ní poprvé spolupracoval v Mutantovi, když jí bylo 12, a je jejím hereckým kolegou v Prokletém ostrově, říká: "Je v ní něco živelného a zásadního. Protože je tak inteligentní, dostane se až k úplným základům své postavy. Nestřílí ve svém hraní naslepo, nehraje. Je přímo tou postavou, což já osobně hodně obdivuji, jak v herectví, tak i osobním životě."

Ačkoli byla herečkou už od svých 10 let (narodila se v Montaně a vyrůstala v San Diegu, ze kterého ji rodiče vzali na konkurz v Los Angeles), svou rodinou střední vrstvy ("Nevyrostla jsem v domě plném husté muziky a obrazů, ale táta měl skvělé knihy.") byla legálně zrovnoprávněna v 15 letech, a nikdy nechodila na vysokou školu, je Williams zjevně intelektuálně pohotová a bohatá na osobní zázemí. Ryan Gosling, který hraje jejího manžela v nadcházejícím filmu Dereka Cianfranceho Blue Valentine, říká: "Je jako Montana. Když v Montaně chcete kamkoli vyrazit, musíte sedět pevně. Užíváte si období v Montaně. Je to velice krásné, ale i obrovské. Když chce vyrazit někam s Michelle, vážně musíte být trpěliví. Je tak nekonečná. Vážně musíte sedět vzadu a kochat se tím pohledem. Je toho tolik, co se uvnitř děje, tolik krásy kolem."

Je knihomolka a intelektuálka. "V Severní Karolíně (kde se natáčel Dawsonův svět) jsem byla schopná usednout na podlahu Barnes & Noble a propracovávat se poličkami knih." Mezi jinými autory přečetla třeba Philipa Rotha: "Nejraději mám knihu American Pastoral, ale v hlavě mi uvízlo i jeho Sabbath's Theatre. (Starý dobrý kamarád, umělec Dan Estabrook, říká: "Její čas při filmování Dawsonova světa byl vyplněn čtením a čtením a čtením - neustále doporučovala ostatním nějaké knihy.") V současné době "čtu poezii. Najdu si básníka, který se mi líbí, a pak čtu poety, které mají rádi oni." Hence Galway Kinnell a Mary Oliver a Frank O'Hara. Je velkým fanouškem, co se hudby týče, Leonarda Cohena a Antonyho a The Johnsons. Právě se připravuje na další film Reichardtové, který se odehrává v Oregonu v době průkopníků, což znamená hromada svazků o amerických hranicích, kterými se Michelle prokousává. V Matildině pokojíčku je ještě rozečtená knížka Doris Lessing, a Williams mi vřele doporučuje (jako spoustě svých přátel) elegantní meditaci o ztrátě a jejích možnostech Rebeccy Solnit, A Field Guide to Getting Lost.

Není divu, že 6 měsíců po Ledgerově smrti se žalem ztrápená Williams obrátila na knihu Joan Didion The Year of Magical Thinking. "Já zkrátka nevidím tu kladnou stránku," říká. "Utěšujete se tím, že si říkáte, že to celé je prohlubující se proces. Ale je to divné. Po prvním roce už bolest není tak intenzivní, je méně bezprostřední. Ale magické myšlení jde taky pryč. A to celé je nové zúčtování. Ale pokaždé, kdy mi opravdu chybí a přemýšlím, kam odešel, se podívám na ni."

Ať tak či onak, Williams o tom chce mluvit, je jasné, že Ledgera milovala a že její smutek byl dvojnásobný: Byla tu smrt, ale ještě předtím ztráta partnera a snu o úplné rodině, ztráta, kterou Williams, což je dobře zřejmé, nechtěla. "Zkrocená hora byl neopakovatelným momentem, velmi kouzelným okamžikem mého života. Byla jsem zamilovaná; hrála jsem ve filmu a na svou roli byla hrdá, a s krásným zbrusu novým zlatíčkem. Všechno v tu chvíli bylo fajn." Po rozchodu dělala vše, aby se dostala pryč, takže přijala i roli ve filmu natáčeném ve Švédsku. "Prostě jsem nechtěla být doma. Cestování je skvělé řešení pro léčení zlomeného srdce."

Obzvlášť když paparazzi sledují každý váš pohyb a i vašeho dítěte. Potřeba Williams po soukromí a emocionálním prostoru po Ledgerově smrti samozřejmě jen narůstala. "Protože on zemřel - je tak těžké to vyslovit, teď, když je to fakt - to kvůli této tragédie je kolem víc a víc paparazzi. Je těžké chovat se vybraně a chápat ten rozruch." Brooklyn taky byl a zůstává obtížným na světské úrovni. V jejím oblíbeném místním bufetu se Williams zeptala malá holčička: "Jak se jmenuje?" "Matilda." A ta holčička zcela nevinně Matildě řekla: "Jaké to je být slavná? Jsi hodně smutná, že tvůj táta umřel jako Michael Jackson?" "Té holčičce bylo šest let," říká Williams bez nevraživosti. Později matka s dcerou vedli diskuzi o pozornosti třetí strany. "To proto, že lidé tvého tatínka opravdu milovali, proto si tě chtějí vyfotit, aby věděli, že jsi v pořádku," říká Michelle Matildě. "Moje reakce na tyto okolnosti se stane její reakcí," říká Williams. "Je pro ni správný model, když vidí, že její máma zná hranice. Je v pořádku, když jsem rozčilená a že zvýším hlas. Ale je to stálý boj. Je těžké být v této situaci plné paparazzi mužem a ženou. Heath tohle pro nás vždy dělal." Když se zeptám Estabrooka, jak se jeho kamarádka za posledních 18 měsíců změnila, odpoví: "Bylo zde nutné, ale nešťastné ztvrdnutí. Ale zakousla se do filosofie: Udělá cokoliv bude potřeba, aby Matildě zajistila co nejnormálnější život, jak to jen bude možné."

Existuje jedna perspektiva, kterou ji severní New York může nabídnout. Doma Williams nosí vybledlé otrhané kalhoty, kostkované tričko od Stevena Alena a pruhovanou pánskou vestu od A. P. C. Ať už je na venkově nebo ve městě, její styl je konzistentně diskrétní, klasický a mírně nostalgický. Má ráda oblečení, které něco o člověku řekne. "Moje nejoblíbenější věci, které jsem ji viděla nosit, jsou ty, kdy si myslím, že vytváří Matildě vzpomínky na dětství," říká Daphne Javitch, kostymérka, která je Williams blízkou přítelkyní. "Spousta z jejího stylu má co dělat s faktem, že je tak duchaplný, praktický, krásný člověk. Může v tom jít na zahradu? Může v tom jít nakoupit pečivo? Protože je tak krásná, chytrá osoba, vypadá okouzlujícně."

Co se jí týče, má Williams komplikovaný vztah s povinným vystupováním. Na jedné straně má skutečný zájem, a cit pro, v proporční a ironické, pochmurné, klasické linie. Nosí šaty a boty od No. 6, vlastní jeden pár střevíců na vysokém podpatku (Louboutins), oblečení kupuje u Brooks Brothers, a opravdu nesleduje nejposlednější módu. "Poznala jsem, že čím míň toho mám na sobě, tím lépe vypadám," říká. "Šperky mi nesluší." A všechno to dohromady funguje: Jak říká Ryan Gosling: "Dělá skutečný dojem. Clint Eastwood se setkává s Brigitte Bardot." Když Hugh Jackman sledoval její denní práci na dlouhé scéně s Ewanem McGregorem v Podvodu, byl zasažen "krásou. Byla ohromující, jako obrázek. Má svůdné kvality."

Na druhou stranu má Williams za sebou historii vzdorujících očekávání, která vznikla kvůli její svůdnosti. "Bylo mi 16, když jsem začla pracovat na Dawsonově světě, a naše totožnosti - moje a mé postavy - byly trochu matoucí. Byla sexy a pěkná, ale zároveň na ní bylo něco špatného. V hlavě jsem měla stejnou myšlenku, že krása je tou nižší kvalitou, že krása nebyla tak cenná. Takže jsem nikdy nechtěla hrát tyhle role; chtěla jsem hrát role opačné."

Roli, kterou nyní ztvárňuje neobyčejným stylem a s péčí je o svobodné matce. Již déle nežije s režisérem Spikem Jonzem. "Načasování bylo nemožné. Myslela jsem si, že když se znovu zamiluji, že to jediné mě ušetří bolesti. Jak chybná myšlenka: Ještě víc věci zkomplikovala." A randění s dítětem? "Očividně nevím, jak na to." Ale nestěžuje si. "Miluji ji víc a víc," říká o Matildě, "a myslím si, že si nejvíc zaslouží moji pozornost. Jsme šťastné. Mohu pracovat. Ona může navštěvovat dobrou školu. Je tu toho pro ni hodně. A může poznat svého tátu tolika způsoby, a od tolika jeho přátel, kteří ji budou moct vyprávět takových historek. Jeho přátelé, jeho rodina - byli velkou součástí jeho života a budou velkou součástí života jejího."

Sedíme na verandě jejího domu a koukáme, jak se slunečnice otáčí za sluncem. "Mám pocit naděje a vděku. Na chvíli jsem si myslela, že jsme ztratili všechno. Donutí vás to více milovat a žít lépe a lépe vycházet s lidmi." A dodává: "Napadá mě citát od Glorie Steinem - a parafrázuji ji - 'Staň se mužem, kterého si chceš vzít'. Podle toho se řídím. Jaké vlastnosti shledám atraktivními, a můžu je najít u sebe? Co mi chybí? Mám na to?"
Vsadím se, že má.


Fotografie od Mario Testino:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 22. září 2009 v 18:39 | Reagovat

ZAJÍMAVÉ FOTKY!

2 Lila Lila | Web | 22. září 2009 v 19:18 | Reagovat

Bože,to je pro Matildu a její mámu fakt těžký období :-(

3 Mima♥SB♥ Mima♥SB♥ | Web | 22. září 2009 v 19:37 | Reagovat

No, nezávidím im to. Tie prvé mesiace boli paparazzovia všade, stačilo otvoriť noviny a aké meno z nich vybehlo? Skúste hádať:( Ale podľa toho článku sa asi snaží urobiť to najlepšie pre Matildu a to je fajn:) Ale zarazilo ma, že už nežije so Spikom, nemali sa brať? A tie fotky sú fakt krásne:)

4 mat.ilda mat.ilda | 24. září 2009 v 21:59 | Reagovat

Krásné, moc díky za námahu, jsem tak ráda, že jsem tvůj blog v záplavě jiných náhodou vyštrachala :-))

5 Dance Dance | Web | 18. března 2012 v 15:37 | Reagovat

Krásný článek:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama